— Parazitární onemocnění —

  • Kožovec rybí (Ichthyophthirius multifiliis)

  • Napadení tímto parazitem je mezi akvaristy nazýváno jako "krupička", neboť rybky vypadají jakoby posypané krupicí. Kožovec rybí je nálevník velký maximálně do 1 mm (zpravidla menší), který parazituje zavrtaný v kůži ryb, na ploutvích i žábrách, kde je pak vidět jako drobná bílá tečka. Napadené rybky obsypané zřetelně viditelnými tečkami se neustále otírají o dekoraci, rostliny i dno. Silně postižené rybky hynou, jednak na otravu jedovatými toxiny vylučovanými parazity, a také na druhotné infekce a zaplísnění vznikajícími v poraněných místech. Cizopasník po dokončení svého vývoje odpadne z rybího těla a vytváří cystu, ve které se vyvíjí další jedinci (až 2000 z jedné cysty). Po namnožení a prasknutí cysty pak další vývojová stadia plavou ve vodě, hledají a napadají svého hostitele - rybu. Pokud se však do 2-3 dnů neuchytí, zpravidla hynou. Některá tato stadia ovšem mohou přežít i delší dobu, stejně jako cysty mohou přejít do určitého klidového stadia, které může trvat až několik týdnů. Takže dříve uváděné pravidlo, že akvárium ponechané bez ryb bude prosté i parazitů, nemusí vždy platit. Doba jednoho vývojového cyklu je závislá na teplotě vody, při teplotě 24 °C trvá přibližně 12 hodin. Čím vyšší je teplota, tím probíhá cyklus rychleji.
    Léčba je účinná pouze na ta stadia parazita, kdy odpadlí jedinci opouští rybu před jejich zapouzdřením do cysty, anebo na nové jedince ještě před uchycením se na rybách. Kožovec přichycený na rybím těle je vůči jakékoliv léčbě odolný. Při léčbě zvýšíme ihned teplotu vody na 28-32 °C, což urychlí celý vývojový cyklus, a také při takto vysoké teplotě hynou mladá rejdivá stadia kožovce a degenerují cysty. U slabších nákaz přidáme do vody roztok soli (pokud možno bez přísad a bělidel) - cca 1 zarovnanou polévkovou lžíci na 30 l vody (odpovídá zhruba koncentraci 0,3 g na 1 l vody). Sůl podporuje u ryb vyšší tvorbu slizu, takže kožovec má ztíženou možnost uchycení, a dále sůl působí proti případnému zaplísnění poškozených míst na těle a ploutvích. Vyšší koncentrace soli ve vodě vede také ke změně osmotického tlaku, čímž dojde k poškození tenkých buněčných blan parazita a k jeho likvidaci. Při silnějších nákazách použijeme dlouhodobé dezinfekční koupele pomocí různých na trhu dostupných léčiv (malachitová zeleň, metylé nová modř, FMC, TERAP-IDG, Bioicht, Exit, Contra Ick, Ectopur, Costapur ad.). Léčba musí trvat minimálně 8-10 dnů, kdy zpravidla každý 2. až 3. den je nutné vyměnit přibližně třetinu vody v nádrži spolu s odkalením dna a doplněním třetiny původní dávky léčiva. Při vysoké teplotě vody je nutné zavést silné vzduchování, filtry pokud možno úplně odstavíme. Rybky krmíme pouze velmi střídmě a vyloučím živé krmivo z venkovních vod. Po skončení léčby postupně snižujeme zvýšenou teplotu vody.
    POZOR! Některé druhy ryb (sumci, mřenky) jsou mimořádně citlivé na léčiva obsahující malachitovou zeleň, metylénovou modř, formaldehyd či měď. Tehdy i malé dávky těchto přípravků, pro jiné ryby relativně neškodné, mohou způsobit úhyn, často až po několika týdnech od ukončení léčby. V těchto případech raději použijeme pouze sůl spolu se zvýšenou teplotou vody. Lze použít také léčiva na bázi chininchloridu (TERAP-CHIN), která jsou k citlivým rybám šetrnější. Více různých druhů léčiv nekombinujeme! Každé léčivo je při předávkování toxické pro ryby i rostliny, proto dodržujeme návody uvedené na obalech! Objevují se ovšem také kmeny kožovce, které jsou relativně odolné vůči některým léčebným prostředkům použitým opakovaně v nedostatečné koncentraci. Napadení tímto mezi akvaristy snad nejznámějším parazitem, pokud nezačneme léčbu ihned, může způsobit velmi rychlý úhyn všech ryb v nádrži. Nákazu si nejčastěji zavlečeme s novými rybami, na kterých ani původce nemusí být vidět (je na žábrách), nebo také síťkou či nepatrným množstvím vody z jiné nádrže. Pokud zpozorujeme jen jedinou napadenou rybku, je nutné považovat celou nádrž za infikovanou a všechny ryby podrobíme léčbě. Výjimečně některé ryby, které přežijí napadení cizopasníkem, mohou být vůči další nákaze částečně imunní. Raději se na to však nespoléháme a při vpouštění dalších nových ryb dodržujme důslednou karanténu a nebo zcela změníme zdroj nákupu ryb. Upozornění! U velmi silných nákaz se vyvarujeme častému zasahování rukama do zamořeného akvária, ve výjimečných případech se může objevit dermatitida.
  • Obrněnka hruškovitá - oodinióza (Piscinoodinium pillularis, syn. Oodinium pillularis)

  • Onemocnění způsobují cizopasní bičíkovci, kteří parazitují na povrchu rybího těla i na ploutvích, kde se jeví jako velmi drobné bílé až žlutavé tečky na hranici viditelnosti pouhým okem či jako světle šedavý povlak. Nejlépe jdou poznat na průhledných ploutvích proti světlu. Napadení tímto bičíkovcem se podle podobných příznaků často zaměňuje s výše uvedeným kožovcem (tzv. krupička), a také způsob množení parazita je podobný. Vývoj trvá přibližně 7 dnů, kdy se během této doby uvolní dospělí bičíkovci z ryby, na dně vytvoří cystu, ve které se po 3-4 dnech mnohonásobně rozdělí, vzniklé tzv. dinospory opouští cystu a usazují se opět na rybách. Bičíkovci hynou po 24 hodinách, pokud mezitím nenajdou svého hostitele. Vzhledem k rychlému způsobu množení může dojít v krátké době k silné invazi a k hromadnému úhynu oslabených ryb.
    Léčba spočívá ve zvýšení teploty až na hodnoty kolem 30 °C, spolu s nasazením dlouhodobých koupelí v roztocích léčiv (malachitová zeleň, Acriflavin, FMC, General Tonic, Oodinex, Oidimol, Oodinopur). Na parazitické prvoky působí negativně také intenzivní sluneční nebo umělé světlo.
  • Bičíkovec zhoubný (Ichthyobodo necatrix, syn. Costia necatrix)

  • Cizopasný kožní bičíkovec, usazující se na ploutvích, kůži, žábrách i na rohovce oka. Při napadení dochází u ryb ke zvýšené tvorbě kožního slizu, objevuje se bělavý, modrošedý zákal, který je viditelný zpočátku jen pod určitým úhlem a teprve při silném napadaní se později tento povlak až loupe. Ryby mohou být apatické, těžce dýchají, mají zplihlé, slepené nebo až roztřepené ploutve, zakalené oči. Při silných nákazách mohou některé ryby uhynout již po 48 hodinách. Také tito bičíkovci se množí dělením. Dospělí jedinci po opuštění svého hostitele vytváří cysty s životností až 7 hodin. Nenajde-li parazit svého nového hostitele, hyne po 20-60 minutách. Invazi parazitů podporuje přerybnění akvarijních nádrží.
    Léčba spočívá v okamžitém zvýšení teploty vody na 32-33 °C, kterou udržujeme při silném vzduchování minimálně po dobu 30 hodin. Současně použijeme při minimální filtraci některý z dezinfekčních přípravků (malachitová zeleň, metylénová modř, Acriflavin, TERAP-AC, TERAP-CHIN, FMC, Costapur). Každý den měníme 1/4 objemu vody v nádrži a přidáme odpovídající část původní dávky léčiva. Léčebnou kúru udržujeme minimálně po dobu 8 dnů.
  • Nálevníci - tetrahymenóza (Tetrahymena, Trichodina)

  • Původcem nemoci jsou jednobuněční nálevníci, kterých pouhým okem nepatříme, neboť jsou velcí pouhou polovinu až tři čtvrtinu desetiny milimetru. Tito nálevníci jsou příležitostnými (fakultativním) parazity ryb a napadají často plůdek ryb, zejména krátce po vykulení. Na větších rybách lze pozorovat bílošedé povlaky na kůži a ploutvích. Ryby jsou neklidné, otírají se o dekoraci, ale také jen apaticky postávají nebo se skrývají. K zavlečení dochází při přelovování ryb ze zamořených nádrží nebo přenosem při lovu živého krmiva ze znečistěných vod. Invazi podporuje překrmování ryb, přerybnění nádrží i nedostatečná filtrace a údržba. Nálevníci se často přemnoží ze dne na den, např. při překrmování potěru žábronožkou solnou (Artemia salina), kdy se při rozkladu nespotřebovaných zbytků na nich vytváří viditelné bílošedé shluky nálevníků.
    Léčba je možná pouze v počátečním stadiu některými přípravky (TERAP-FAG, FungiStop, Formol, Ectopur, Costapur). Mnohem účinnější je však prevence, neboť na silně přemnožené nálevníky nepůsobí spolehlivě žádné léky, poněvadž je nutná taková koncentrace chemikálií, která je zároveň toxická i pro ryby. Na nemocných či léčivy oslabených rybách se totiž Tetrahymena množí a rozšiřuje o to více a rychleji. Prevence - naprostá čistota chovného prostředí, nepřekrmování, odstraňování zbytků potravy i nevylíhnutých (mléčných) jiker, přísady huminových látek, výluhů, udržování pH vody pod 7,5.
  • Žábrohlísti (Dactylogyrus, Gyrodactylus)

  • Jsou to velmi malí, tencí červi (motolice) velikosti od 0,2 mm až do 2 mm, napadající převážně žábry ryb, ale také se mohou usazovat na těle a ploutvích ryb. Napadení se projevuje špatným, zrychleným dýcháním, lapáním po vzduchu, žábry jsou silně prokrvené a skřele odstávají. Může se objevit až mléčné zabarvení pokožky (parazit vylučuje lepivý sekret), ryby se otírají o dekoraci. Ryby při silných nákazách přestávají přijímat potravu, slábnou a hynou. Žábrohlísty mohou ryby trpět velmi často, aniž by došlo k vyvolání zřetelného a výraznějšího onemocnění. Při jakémkoliv oslabení ryb dochází k intenzivním opakovaným invazím, u drobných druhů a plůdku pak nastává hromadný úhyn za příznaků dušení. Z mnoha druhů domácích i tropických žábrohlístů jsou některé živorodé, avšak většinou se vyvíjí z vajíček, kdy se po několika minutách vylíhlá larva pomocí přísavky nebo háčků na příchytném disku na konci těla přichytí na hostitele. Larvy, které nenajdou hostitele, odumírají přibližně až po 8 dnech.
    Léčba je pomocí léčiv účinná pouze na larvy a dospělé červy, na vajíčka nepůsobí. Používají se léčiva na bázi trichlorfonu (Masoten, Neguvon), případně i další přípravky (TERAP-FD, Tetra Gyrotox, Sera Cyprinopur, Concurat).
  • Hmyzomorka rybí (Pleistophora hyphessobryconis)

  • Obávaný vnitřní parazit napadající hlavně hřbetní svalovinu rybek, převážně neónek, ale i jiných tetrovitých a drobných kaprovitých druhu ryb. Parazit, mikrosporodium, se do ryby dostane pozřením spór např. s potravou. Vzniklý zárodek se pohybuje krevním oběhem a proniká do svaloviny. V pokročilém stadiu parazit proniká do celého těla. Spóry se dostávají opětovně do vody z uhynulých ryb. Choroba se projevuje nejdříve zblednutím nepravidelně velkých míst porůznu na celém těle a ztrátou pigmentu. Např. u neonek dochází nejprve k přerušení, vyblednutí zelenomodrého podélného pruhu. Napadená rybka hubne, má propadlé břicho, tělo se prohýbá a deformuje. Průběh nemoci může trvat až několik měsíců a končí vždy smrtí ryby. Nákaza je nebezpečná hlavně pro plůdek a mladé rybky neónek. U jiných druhů ryb je výjimkou, kdy se projevuje hlavně v přeplněných a neudržovaných nádržích. Choroba snáze propuká u ryb chovaných ve velmi měkké a kyselé vodě, často s mírně zvýšeným obsahem dusitanů, kdy může nastat až 90% úhyn všec h ryb.
    Léčba vůči onemocnění žádná neexistuje! Prevence spočívá v důsledné čistotě, postupném mírném zvyšování hodnoty pH a jeho udržováním mezi 7,2-7,5 pomocí jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný NaHCO3).
  • Hlístice (Capillaria)

  • Jsou to tencí červi, velcí do 1 cm, kteří žijí ve střevech ryb. Nejvíce jimi trpí skaláry, terčovci, ale i další větší cichlidy, sumci příp. i jiné ryby. Červi často perforují střevní stěnu a zaplavují tělní dutinu, ve výkalech ryb se objevují oválná vajíčka červů. I při velkém příjmu potravy ryby hubnou, objevují se u nich velmi dlouhé, bílé výkaly, případně dochází následně k velkému zvětšení objemu břicha. Silně napadené ryby ztrácí zájem o potravu, chřadnou a hynou.
  • Vlasovec (Camallanus)

  • Červi žijí hlavně v konečníku ryb, kde se živí sáním krve. Klidně stojícím rybkám se narůžovělí červi vysunují z řitního otvoru, při pohybu ryby mizí rychle zpět. Ve výkalech najdeme také larvy, které mohou být pak rozlezlé po celém akváriu. Při silné nákaze rybky hubnou a hynou, u živorodek dochází k deformacím a zkřiveninám páteře.
    Léčba je u obou druhů hlístic možná pomocí léčiv Neguvon, Masoten nebo Concurat a to po dobu minimálně 8 dnů. Napadeným rybám se mohou také podávat živé patentky máčené v léku Concurat. Léčba není účinná na vajíčka hlístic, takže často nastávají opětovné invaze. Z toho důvodu je nezbytné léčbu opakovat. Napadení hlísticemi doprovázejí také různé bakteriální infekce a invaze bičíkovců Spironucleus, Hexamita.
  • Střevní bičíkovci (Spironucleus, Hexamita)

  • Jedná se o střevní bičíkovce, při jejichž napadení ryby hubnou, mají průjmy, hlenovité a bělavé výkaly. Mohou se také objevit různé poruchy plavání (trhavé pohyby, otáčení). Při přemnožení u oslabených ryb pronikají bičíkovci ze střeva do krve a do dalších orgánů (játra, ledviny). U velkých cichlid se pak často objevuje tzv. "děrová nemoc", kdy se přemnožení bičíkovci usazují v podkožní tkáni a zejména na hlavě a v oblasti postranní čáry vznikají malé, ale hluboké díry, vředy, ze kterých vyčnívá nitkovitá bělavá hmota. Podobné poškození vznikají avšak také při infekci plísní Ichthyosporidium hoferi i při některých bakteriálních infekcích. Střevní bičíkovci se na celkovém onemocnění ryb či jejich úhynu spolupodílí pouze za určitých podmínek. I u navenek "zdravých" ryb bez jakýchkoliv příznaků onemocnění jsou bičíkovci často přítomni v jejich střevech. K silnějším invazím dochází při oslabení imunitního systému ryb, např. zvýšením obsahu amoniaku, dusitanů ve vodě, ale i při nevhodném způsobu krmení a špatném složení potravy ryb.
    Léčba je možná pomocí některých léků (Entizol, TERAP-SH, HexaEx, eSHa Hexamita,